MOST
Evropský šampión testovacím jezdcem
V průběhu dnešní tiskové konference týmu Buggyra IRS, která proběhla na okruhu v Mostě, odtajnil roudnický tým jméno nového testovacího jezdce. Stal se jím mistr Evropy v závodech do vrchu Václav Janík. Rozhodnutí o Janíkově angažmá padlo v průběhu testování v úvodu měsíce. "Známe se s Vaškem od dob, kdy Buggyra jezdi…Historie
Evropský pohár tahačů nepatří k mladým začínajícím disciplínám, ale naopak k tradičním kategoriím motoristického sportu současné doby. V průběhu téměř dvou desetiletí se divácky velice populární šampionát zapsal do historie nesmazatelným písmem a v zaznamenaném textu rozhodně nechybí jména českých jezdců ani zprávy z Autodromu Most. A co se píše v historii závodů, které jsou v porovnání s ostatními pořádně těžkým kalibrem?
Závody vymysleli filmaři
Historické záznamy uvádějí, že první závody nákladních vozů se uskutečnily již v počátcích motoristického sportu na konci devatenáctého století. Podle dochovaných zpráv se premiérové klání „kamiónů“ konalo v říjnu roku 1898 ve Versailles poblíž Paříže, ale strohá informace již neuvádí, kdo vyhrál a jakým strojem startoval. V dalších několika desetiletích se závody několikatunových monster nijak nerozvíjely a nebyly ani pravidelně pořádány. Známa je pouze skutečnost, že z důvodu nedostatku osobních vozů byly dlouhou dobu nákladní automobily využívány v Sovětském svazu pro rallye či autokros. Ve druhé polovině minulého století se v Americe s těžkými tahači vytvářely rychlostní rekordy a Jerry Malone společně s bývalým účastníkem formulových závodů 500 mil Indianapolis Rodgerem Wardem pořádali v Kalifornii závody kamiónů v úpravě dragster. K okruhovým závodům tahač. Však měla tato aktivita stále ještě daleko. O zrod novém motoristické disciplíny se nechtěně postarali až američtí filmaři, kteří se do natáčeného snímku Smokey and Bandit rozhodli vložit dokonalou honičku kamiónů bez návěsů. Z konkursu vybraní řidiči filmařům a následně i divákům zinscenovali takovou dokonalou show, že nedlouho po uvedení filmu do kin byly uspořádány první skutečné závody tahačů.
Premiéra pojmenovaná jako Great American Truck Race se s velkým ohlasem uskutečnila v červnu 1979 na klopené dráze v Atlantě a vítězem se stal Mike Adams. Další klání bylo uspořádáno v kalifornském Ontariu a následující sezónu Linn Handershootová zorganizovala první třídílný seriál závodů, pro který již byly stanoveny technické sportovní předpisy.
Poprvé v Evropě
Mezi účastníky prvních závodů tahačů v Americe byl také vydavatel exkluzivních anglických časopisů Andrew Frankl, jenž se následně snažil o uspořádání podobných podniků na britských ostrovech. Rychleji vak postupoval Nizozemec Bertusch van Holland, kterého nové závody v Americe rovněž velice nadchly a tak v roce 1983 na domácím okruhu Zandvoort zorganizoval první evropské klání trucků. Další závody tahačů se uskutečnily jako předehra slavného belgického vytrvalostního cestovních vozů 24h Spa-Francorchamps a v září 1983 se před zraky sto tisíc diváků konal na dráze v LeMans samostatný závod trucků na 24 hodin.
V roce 1984 dovedl do cíle svůj záměr také Frankl a na okruhu Donington se konaly první závody tahačů ve Velké Británii za účasti jezdců ze šesti zemí. Před osmdesáti tisíci diváky se britské premiéry účastnil například dvojnásobný motocyklový mistr světa Barry Sheene, světoví šampióni v závodech vozů s vysokoobjemovými motory Paul Grimer a Barry Lee, zkušený soutěžní jezdec Andy Dawson a také pilot formule 1 Martin Brundle, jenž startoval s přepravním tahačem týmu formule 1 Williams. Vítězství a skalp řady domácích hvězd však získal bývalý účastník mistrovství Evropy cestovních vozů Ital Duilio Ghistotti, který vyhrál s Volvem F12, s nímž do Velké Británie vozil náklad.
Úspěch prvních závodů tahačů organizovaných Hollandem a následně i Frankem vyvolal potřebu založení organizace, která by se zabývala organizací jednotlivých podniků i uceleného seriálu řídícího se danými pravidly. Andrew Frankl proto se svými spolupracovníky Andy Buchanem, Rounem Dickensonem, Petrem Chambersem a Johnem Haighem založil organizace ETRO (European Truck Racing Organisation), která sestavila předpisy, podle nichž se konaly první ročníky prestižního britského šampionátu a poté i Evropský pohár.
Start Evropského poháru
První ročník Evropského poháru tahačů odstartoval v roce 1985, byl složen ze sedmi podniků a jezdci v něm soupeřili se sériovými vozy rozdělených do tří skupin podle výrobcem udávaného výkonu motoru (do 300 koní, do 360 k a do 500 k). Nový evropský šampionát se podle očekávání setkal s velkým zájmem diváků, nepostrádal podporu výrobců nákladních automobilů a ve startovním poli měl řadu hvězd. Společně s Italem Ghislottim se již v zahajovacím ročníku objevili například zkušený rakouský soutěžní pilot Günter Špindler nebo úspěšný účastník Interserie Brit Willie Green. Bývalý špičkový rallyekrosař Rod Champman se pak stal v zahajovacím ročníku poháru celkovým vítězem bez rozdílu tříd.
Po čtyřech letech seriál závodů tahačů obdržel statut Mezinárodní automobilové federace FIA a to znamenalo, že vítěz šampionátu začal být vyhlašován jako plnohodnotný mistr Evropy. V té době ovšem již bylo startovní pole plné osobností, které se atraktivními závody kamióny nechaly zlákat.
Česká invaze
V květnu roku 1987 se poprvé uskutečnil jeden z pohárových podniků na maďarském okruhu Hungaroring a při té příležitosti se ve startovním poli s vozy LIAZ premiérově objevili také čeští jezdci – formulový pilot Jiří Moskal a autokrosař František Vojtíšek. Nápad startu českých závodníků měl již v sezóně 1986 zakladatel Evropského poháru Andrev Frankl, který si všiml, že Moskal mimo startů s nákladním vozem v pouštním maratónu Paříš – Dakar závodí také s formulí. Za rok měl Frankl přání vyplněno, po tříměsíční přestavbě dvou tahačů v jablonecké továrně se moskal s Vojtíškem objevili na okruhu Hungaroring a tím byla odstartována pozdější úspěšná invaze Čechů do pohárového seriálu.
Do šampionátu v celé jeho historii zasáhlo celkem dvanáct českých jezdců. Vedle Moskala a Vojtíška do boje o pohárové body později zasáhli mimo jiné okruhoví specialisté Karel Patočka, Stanislav Matějovský a Jaromír Malý, dále autokrosový mistr Evropy Bohumil Křesťan a také jedna žena Lenka Vlachová. Vojtíšek přezdívaný Frankie se v průběhu téměř dvou desetiletí stal pohárovou legendou, jenž sice dvakrát získala titul britského šampióna, ale na evropské zlato nikdy nedosáhla a ve své bilanci má „jen“ dvě stříbra. Naproti tomu úspěšnější byli Martin Koloc a Matějovský, kteří následně předali volanty dalším a ujali se rolí týmových šéfů.
nahoru tisknout
ME
